S velkým zájmem si čas od času přečtu – při pozvolném se seznamováním s komunou – příspěvky v deníku. Řada z nich mne zaujala. Avšak jeden více než ostatní. A to natolik, že se nemohu k němu nevyjádřit. 

Je jím příspěvek „Revolta proti hyenám“. Jeho obsahem, zkráceně řečeno, je mimo jiného kritika stávajícího právního řádu. Autor se k němu vyjadřuje jako k veskrze nedokonalému. Tyto výtky přitom nejsou ničím neobvyklým. Číst je můžeme velmi často z nejrůznější stran politického i kulturního života a pozadu nezůstávají ani běžní občané. Je tomu ale opravdu tak? Skutečně je to právě právní řád, který stojí ze „neřádem“ naší společnosti? A pokud ano, v jaké míře skutečně ovlivňuje to, čemu jsme v naši společnosti vystaveni?

Hned na první otázku si můžeme odpovědět zcela jasně. Ano, není dokonalý. Není dokonalý stejně tak, jako není dokonalého nic, co člověk vytvořil. A nikdy ani nebude. Je to dáno už tím, že definovat dokonalý právní řád je nadlidský úkon. To, co je dokonalé pro jednoho, nemusí být dokonalé pro druhého a naopak. Ale co stav našeho, aktuálního právního řádu? Vyčítáme-li mu, že nepostihuje nepravosti, je to proto, že by k tomu neexistovala právní úprava? Tak tomu, snad až na výjimky, není. Stalo se zaběhnutým klišé volat po nových a nových zákonech a novelizacích za účelem zpřesnění. Neohlížíme se přitom na nekončící sérii legislativních „smrští“, které se poprvé objevily na začátku devadesátých let přechodem k demokratické společností, pokračovaly v období integrace do evropských struktur a jejich konec není stále v dohledu. Politici si zvykli opodstatňovat svoji existenci a ukazovat svoji aktivitu tím, kolik zákonů předložili. Přitom právě tato skutečnost, kdy nová právní úprava přichází dříve, než se vžije ta předchozí a kdy vznikají další a další normy, ztěžuje orientaci v právu. Stalo se pro nás jednodušší bezmyšlenkovitě přijmout nový zákon, než se plně naučit aplikovat ten stávající. Neznamená to, že nemají vznikat nové zákony a staré se nemají novelizovat. Má se tak však dít s rozumem.

Právní řád přesto všechno ale pamatuje na ty, kteří zákon porušují a trestá je. Proč ale tedy někteří obžalovaní opouštějí soudní síně „s úsměvem na rtu“ jak uvádí autor příspěvku? Pochopil-li jsem správně, směřuje tato výtka zejména k řadě vlivných a bohatých lidí, o kterých se obecně ví – a nebo se tvrdí – že své postavení či majetky získaly protiprávně. Důvod můžeme hledat v nepřehlednosti práva, ale tím skutečně podstatným důvodem je složitost či mnohdy až nemožnost tyto skutky bez nejmenších pochyb prokázat. Tato skupina lidí má kolem sebe řadů poradců, kteří jsou schopni zakrýt jinak nelegální operace a v konečném důsledku se také vyhnout postihu díky tomu, že právo je omezeno teritoriem státu, zatímco kapitál nikoli.

Vyřeší toto nějakým způsobem další zákon? Ne. Jen umocní výše zmíněný problém a zvýší riziko ztráty svobody. To, co totiž mnoha lidem zcela uniká je, že nadbytečné zpřesňování právní úpravy ukusuje pomalu ale jistě ze svobody každého z nás. Tím základním, čím se má právní norma vyznačovat, je jistá míra obecnosti. Takové, která dává možnost uplatnit zásadu soukromého práva, jenž nám říká že „to co není zakázáno, je dovoleno“. Často tak sami lidé, proti svým vlastním zájmům volají po úpravě vztahů, které zákon sice neřeší ale nezakazuje. Čímž je v souladu s předchozí zásadou dovoluje. Nebudu se teď pouštět do debat o konkrétních příkladech, ale věřím, že jich při uvědomění si zmíněné zásady najdete sami dostatek.

Pokusme se proto méně obviňovat právní řád za všechny problémy. Dokonalosti on sám nikdy nedosáhne. Dokonalosti se může přiblížit jen tím, že se hluboce zakoření ve společnosti, která jej bude respektovat a dodržovat. Avšak tím, že jsme se zvykli jej deklasovat a považovat jej za něco špatného a „veskrze nedokonalého“ vytváříme v naší mysli i celé společnosti podhoubí pro to, jej nerespektovat. Protože proč respektovat něco, co je špatné? Proč se učit něčemu, co je nedokonalé? Raději voláme po něčem úplně novém s nadějí, že se pak vše rázem změní. Ale pokud nám zůstane tento postoj, čeho se chceme dočkat? Dříve či později přijdeme na to, že nám není dobrý žádný právní řád.

A když už jsem se vyjádřil k příspěvku samotnému, neodpustím si ani malý komentář k názoru Ondřeje Hrčiaka, který pod předmětný příspěvek připojil. Nemohl jsem si totiž nepovšimnout poznámky k morálnímu statusu profese právníka či soudce, který je dle jeho názoru na nule a „JUDr. je vlastně urážka“. Nebudu se přitom autora ptát – s ohledem na zákon o vysokých školách, který absolventům právnických fakultu přiznává po prostém ukončení vysokoškolského studia titul magistra – zda urážlivým je pouze titul JUDr. nebo zda se toto vztahuje i na dnes právníky častěji používaný titul Mgr., či méně častější Bc. Ani se jej nebudu snažit „dostat“ na definici právníka, neboť právnických profesí je celá řada. Ostatně i sám soudce je právník což jak všichni víme ale neznamená, že každý právník je soudcem. Zato sám přiznám, že i já jsem právník a tato kritika se tak dotýká i mé osoby.

Zajímá mne ale to, zda se tento nulový morální status vztahuje také na policejní vyšetřovatele, jež se snaží šetřit zločiny? I oni jsou totiž právníky, u vyšetřovatelů je požadován minimálně bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání na právnické fakultě. Nebo na státní zástupce, kteří se pokoušejí přivést obžalované před soud a prokázat jejich vinu, kdy ve „velkých“ kauzách stojí často sami tváří v tvář armádě právníků obžalovaného? Nebo na soudce, kterým denně přibývá na stole více spisů než jsou jich schopni za den ukončit mnohdy jen díky tomu, že se lidé nejsou ochotni dohodnout o malichernostech? Či snad na právníky v občanských poradnách a jiných neziskových organizacích pomáhající lidem z předlužením (do kterého se často dostaly vlastní neopatrností) a s dalšími problémy? Nebo snad na advokáty hájící zájmy svých klientů, z nichž někteří vykonávají v rámci možností také pro bono služby?

Ano, jistě zazní výtka na exekutory. Nerozporuji excesy exekutorů ani celkový negativní dopad na společnost, kterou někdy jejich činnost a zejména pak způsob výkonu má. Jinak však budete hovořit v případě, kdy jste bez peněz jen proto, že vám klient či zaměstnavatel nevyplatil to, co měl a úhradu zajistil až exekutor výkonem rozhodnutí. Můžeme se v tomto smyslu bavit o obchodování s dluhy, ale toto nebylo a není jen dílem právníků různých profesí, i když se na této vlně někteří svezli. Často opakovanou výtkou zejména na adresu advokátů a podnikových právníků je také to, že hájí i nemorální zájmy svých klientů. Ano, to je pravda.  Ale sáhněme si do svědomí. Nedělají toto mnohdy v různé intenzitě zaměstnanci ve prospěch svých zaměstnavatelů či podnikatelé ve prospěch svých klientů? A to za účelem zisku, ať již je v podobě mzdy nebo ceny za služby a zboží? Žádný z nás by si přece nenajal advokáta, který by jednal v náš neprospěch. Jak sám často říkávám, samozřejmě spíše pro pobavení, jsou právníci ve skutečnosti druhým nejstarším povoláním. Hned za prostitutkami. Protože ve stejném okamžiku kdy se pohoršený dav chystal trestat první z nich, objevil se také první žalobce, první soudce i první obhájce. Generalizovat je ale velmi ošemetné. Připouštím, že i já tuto tendenci u jedné skupiny mám. Snad úspěšně se ji však bráním. V každé skupině se totiž najdou lidé dobří i ti méně dobří. A prosím, nedělejme si velké iluze o tom, že to jsou právníci kdo dělají zákony. Ty sice v jisté fázi prochází jejich rukama, ale to co často z Parlamentu vyjde, nepozná ani ten, kdo tento zákon napsal. Bonmot našeho nynějšího prezidenta, že velbloud je kůň prošlý schvalovacím řízením v zákonodárném sboru je více než přesný.

Na závěr, i s ohledem na výše uvede, ještě jednu věc k předmětnému příspěvku i komentáři. I já mohu souhlasit s řadou základních tvrzení. Rozumím i čirému rozhořčení nad situací, která zde panuje. Závěry zde uvedené jsou však hrubým zobecněním, které jen stěží obstojí při hlubším zkoumání.

A poznámka opravdu poslední. Nemyslím si, že je to právní řád, který stoji za situací ve společnosti. Ne, nejsou to zákony. Jsme to v konečném důsledku my sami. Je to náš žebříček hodnot založený celospolečensky na kultu spotřeby a nekončícího ekonomického růstu. Na snaze mít víc než ostatní bez ohledu na to, zda to potřebuji. Je to ztráta morálky a lidskosti. A to nenapraví žádný, byť sebelepší zákon. Protože každý zákon má stejně jako meč dvojí ostří. Lze využít, ale i zneužít.

0 komentářů

Napište komentář

© 2022 Komuna.cz | Běží s podporou IdeaServis

nebo

Přihlaste se pomocí svých přihlašovacích údajů

Zapomněli své údaje?